Čivavy

 První týdny necháme štěňátko v klidu, aby se mohlo v novém prostředí rozkoukat. Nezapomínáme na to, že malé štěňátko má velkou potřebu spánku, tak ho nebudíme. Mezitím se domluvíme s rodinou, kdo si vezme na starost jeho krmení a výchovu. Je důležité (alespoň první rok), aby se této úlohy ujal jen jeden člověk. Štěňátko potřebuje jen jednoho pána, který mu bude dávat stále stejné povely. Vychovává-li pejska více lidí a každý přitom používá jiný povel nebo jinou intonaci hlasu, pejsek má v hlavě veliký zmatek a nic se nenaučí. Velmi důležitá pro výchovu pejska je důvěra mezi pánem a pejskem. Vytvoří-li se mezi oběma pouto důvěry, vše jde mnohem snáze. Aby se taková důvěra vytvořila, je nutné brát ohledy k potřebám pejska a vychovávat jej s velkou trpělivostí. S násilím u čivav nepochodíte. Docílíte jen toho, že pejsek bude ustrašený a nedůvěřivý. Pozor také na přílišné rozmazlování ! Zvláště, máte-li doma čivavu jen jednu. Musí být jasno, kdo je v domácnosti pánem.
Nejprve musí pejsek pochopit, co dělat může (a to povelem hodný s příjemnou intonací hlasu) a co dělat nesmí ( to mu zakážeme povelem fuj s hlasitou intonací). Je dobré na štěňátko hodně mluvit. I když vám nerozumí, reaguje na intonaci vašeho hlasu a rychleji pochopí, jestli jej káráte nebo chválíte. S pochvalami nikdy nešetřete. Nejen u cvičení. Dělá-li něco, co je žádáno i bez povelu, pochvalte ho. 
Venčíme-li  štěňátko venku, zvykáme jej na obojek a vodítko už v bytě. Nejprve mu připneme jen obojek a chvíli mu ho necháme. Přitom jej chválíme, jak je hodný a motivujeme ho malým kousíčkem piškotu, aby obojek byl pro něj něco příjemného. Později připneme vodítko a necháme pejska chodit, kam bude chtít. Postupně budeme jeho pohyb omezovat, dokud si nebude vedle nás krásně vykračovat.